Lujs Cup 2020

Jako každý rok, i v tom letošním poblázněném, se nám povedlo uspořádat již 18. ročník tradičního choceňského lezeckého závodu – LUJC CUP. I přes nepřízeň, kterou letošní rok doprovází, se místní lezci snažili, jak nejlépe mohli, a během krátkého podzimního rozvolnění se chopili příležitosti a využili každou volnou chvilku, kdy mohli být na horolezecké stěně (když už venkovní podmínky nedovolovaly lézt v přírodě). Jelikož však příležitosti na stěně byly jen omezené, a to jak počtem osob, tak i termínově, choceňští lezci hojně využívali i možnosti nové klubovny, kde je i boulderová stěna. To se jim nakonec velmi vyplatilo, jelikož předvánoční závody Lujs cup se letos konaly právě zde. Poprvé v historii tak Lujs cup nebyl o lezení na obtížnost a s lanem, ale čistě a pouze o boulderingu. Naši vrchní stavěči, Marťas a Kuba, na cestách pilně pracovali už od čtvrtečního večera (noci) a posléze během i pátku. Není se čemu divit – 21 závodních boulderů se nepostaví samo a během chvilky. Kluci si mákli, ale výsledek stál za to! Pro závodníky se jim podařilo přichystat bouldery lehoučké, střední, těžké a masterstichy (spíše jen pro pár vyvolených lezců), zábavné tarzanské cesty, ale i cesty silové a technické. Skvěle si zalezl každý – rekreačním lezcem počínaje a závodníkem konče, včetně dětí.

Continue reading „Lujs Cup 2020“

Poslední slanění 2020

Z důvodu nepříznivé koronavirové situace se letošní Poslední slanění muselo z obvyklého víkendu zkrátit na jednoodpolední akci. Ta se konala 12. prosince 2020 v okolí nedaleké Pastvinské přehrady. Společnou procházkou po sněhem lehce poprášené krajině jsme se dobrali k cíli, kterým byly Studenecké skály. Tam jsme rozdělali oheň a na něm si opekli buřty. Ti odvážnější z nás dokázali, že akce nenese ve svém jménu „slanění“ nadarmo, a skutečně slanili z vršků Studeneckých skal, přičemž ti otužilí i vylezli zpět nahoru po zasněžené skále.

Nejenom buřt nám byl odměnou za vykonanou sportovní aktivitu, ale i výhled do dalekého, poctivou sněhovou pokrývkou oplývajícího kraje. I přes docela jiný charakter akce, než na který jsme zvyklí, myslím, že i letošní Poslední slanění se může zařadit mezi akce úspěšné. O tom svědčí mimo jiné i hojná účast, a to více než třicet lidí každého věku, od batolete až po horolezce s dlouholetou praxí.

POZOR, ZRUŠENO!Český pohár mládeže – závody v lezení na obtížnost

ZRUŠENÍ ZÁVODŮ V CHOCNI
Vzhledem k přetrvávajícím vládním opatřením musíme zrušit nadcházející Český pohár U14 v lezení na obtížnost v Chocni. Závod byl plánován na sobotu 28. 11. 2020. Ze stejných důvodů se ruší také Open závod Orlický Monkey Cup v Chocni, který se měl uskutečnit

Stejně jako každý rok, i letos na podzim proběhnou v Chocni závody v lezení na obtížnost mládeže. Z původního termínu 17. října jsme okolnostmi donuceni závody přeložit na 28. listopadu. Pevně věříme, že v tomto termínu se akce opravdu uskuteční, a třeba už i za podpory diváků.

Letní lezecká dovolená 2020

Tradiční společensko-lezecká událost, která pro mnoho choceňských lezců představuje pomyslné otevření léta, proběhla letos na území naší republiky. Bylo to malebné prostředí Českého ráje, konkrétně oblast Příhrazy, kam se na prodloužený červencový víkend sjelo zdravé jádro našeho lezeckého oddílu. Přestože pískovcové lezení není pro každého a vyžaduje kromě pořádné fyzičky i vysokou psychickou odolnost, sešlo se nás v kempu bezmála třicet.

První lezecký den, tedy sobota, sloužil k seznámení s tamějším materiálem. I tak padaly obdivuhodné výkony, kdy bylo někdy s trochou strachu, sebezapření a zvýšené dávky odhodlání pokořeno opravdu hodně vrcholů. Poctivý lezecký den jsme zakončili koupáním v nedalekém rybníce. Někteří nedočkavci dokázali propojit sport s kulturou a k jejich velkému překvapení vyslechli koncert dechovky pod širým nebem.

V neděli už jsme věděli, jak to v Příhrazech drží (nebo spíš nedrží) a co můžeme od zdejších skal čekat, takže každý mohl lépe odhadnout, na co si troufne. Vydali jsme se ke Kobyle, skále, jež je nepsanou (nebo možná i psanou?) královnou příhrazské lezecké oblasti. Ční do výše 35 m a zblízka je skutečně impozantní. Mnohým z nás se zatajil dech již jen při pohledu na ni, i tak se ale mezi námi našly dvě nebojácné skupiny, které ten den na Kobylu podnikly výstup. Prvolezci Žofka (Česká cesta) a Šíma (Německá cesta) i jejich týmy si tak právem zaslouží obdiv jak lezců, tak nelezců.

Státní svátek připomínající den upálení Mistra Jana Husa sliboval oproti běžnému víkendu jeden den lezení navíc. Proto jsme s nelibostí a značným zklamáním pozorovali dešťové kapky, které začaly v pondělí ráno dopadat na zem, hlavu a bohužel i skálu. I když déšť netrval nijak dlouho, lezení na mokré skále nepřipadalo v úvahu. Na řadu tak přišel náhradní program v podobě turistiky. Většina naší skupiny se vydala na asi 12 km dlouhou procházku kouzelnou krajinou Českého ráje, přičemž nejzajímavější místa, která jsme navštívili, byly Drábské světničky a Píčův statek. A protože i to hezké jednou končí, i naše oddílová dovolená se dobrala zdárného konce. Díky všem za účast a pohodovou atmosféru.