Koukal jsem na stránky našeho oddílu a žádný nový článek o lezení, tak jsem si řekl, že něco napíšu. Ovšem nečekejte žádná dramata, zdolávání nemožného a podobné extrémy. Jen mám radost, že jsem byl po delší době někde venku na vápně, se super lidičkami a jako bonus bylo úžasně krásné počasí.
Nevím, jak se to přihodilo, ale nějak jsme se s Bárou dozvěděli, že jedou v pátek 25. 10. 2019 dvě dvojice do Ospu ve Slovinsku. A to konkrétně Fenďák a Rado a druhá dvojička byl Marťas Homolka s Terčou. No a protože Marťas a Terča zůstávali až do soboty a Rado s Fenďákem se vraceli v úterý, tak každá dvojička jela svým autem a tím pádem byla místa v autech volná. Tak jsme se přihlásili, v práci vyžebrali den volna na úterý a už se frčelo společně s Radem a Fenďákem. V pátek odpoledne před prodlouženým víkendem bylo na silnicích peklo a také v autě zažíval svoje soukromé peklo Fenďák, neboť přehnal předešlý den večer předpřípravu v hospodě, nicméně dorazili jsme v pořádku, už všichni střízliví, až do kempu přímo v Ospu.
Večer už proběhlo jen zakoupení průvodce, postavení stanu, krátká porada a spánek.
Ráno bylo chladné, ale jak vykouklo sluníčko, tak bylo hned tepleji. Kolem 9 hod dorazili Marťas s Terkou a byli jsme komplet.
První den jsme byli omrknout přímo oblast v OSPu. Cest je tam nepřeberné množství, pevný vápenec, mohutně vyborhákovaný, nicméně cest v obtížnosti, kterou lezu, což je tak 6a, zas až tak mnoho není. Ale jsou to hezké dlouhé cesty, takže to bylo hodně nalezených metrů a bohatě mi to stačilo.
Večer jsme něco chytrého a tekutého dodali do hlav a dohodli se, že omrkneme oblast Črni Kal, která je nedaleko a je tam taky obrovské množství cest, a to i lehčích.
Ráno jsme se tam vydali a celý den mohutně lezli. Lehčí cesty tam skutečně byly, ale už byly oklouzané, takže mi nezbývalo, než zase bušit 6a-6b. Ty byly v pohodě. Tedy ty cesty byly v pohodě. Ne já, já se tam v tom tak nějak plácal. Zbytek výpravy zaznamenal spousty hodnotných cest a Marťas nabouchal tuším že 7b. Je to borec!
Večer byl zase ve znamení chytré porady s chytrými tekutinami a padlo rozhodnutí, že se vrátíme tam, kde jsme byli první den.
Třetí den jsme tedy opět bouchali v Ospu, nicméně ke konci dne už to drhlo, neboť boty byly malé a prsty prolezené. Naštěstí začalo pršet, takže jsme se ctí byli donuceni ustoupit ze skal.
Po příchodu do kempu a zhlédnutí předpovědi, že bude v noci pršet jsme se rozhodli, že nebudeme čekat do rána, ale pojedeme domů hned.
Rozloučili jsme se s Marťou a Terčou, kteří zůstávali, a frčeli jsme domů. Bylo to super lezení, s nádherným počasím a ještě nádhernějšími cestami. Myslím, že se sem zase vrátíme.
Romča Romíček