Pralesy, písčité pláže, ale také hory a mohutné sopky. Přesně takto je rozmanitá příroda v Kolumbii a Ekvádoru, kam jsem se na 5 týdnů vydal se Šimonem Dosedělem během podzimu. Vždy, když se vypravujeme poznat nějakou zemi, koukáme, jaký je její nejvyšší vrchol a zda je v možné ho zdolat. Po zakoupení letenek zjišťujeme, že nejvyšší vrchol Ekvádoru je sopka Chimborazo s výškou 6263 m. n. m. Zdolání Kazbeku (5053 m) letos v červenci mi dodává potřebný morál pro rozhodnutí na ni vylézt. Ovšem Šimon zatím větší výstup nepodnikl, a tak nejdříve váhá. Po zjištění zajímavého faktu, tj. že pokud staneme na vrcholu Chimboraza, budeme z celé Zeměkoule nejblíže ke Slunci, není co řešit. Jdeme do toho!
Nejprve trávíme 2 týdny v Kolumbii objevováním měst a místní kultury, či se vydáváme po stopách Pabla Escobara. Ovšem začínáme pomalu i s aklimatizací, neboť města jsou běžně ve výšce 3000 m. Nechybí ani lehčí trek v NP Los Nevados. Po příjezdu do Ekvádoru překračujeme rovník, rezervujeme průvodce a plánujeme aklimatizační výstupy. U hl. města Quita si trochu pomůžeme lanovkou, poté sedáme na koně a klusem se dostáváme pod vrchol vulkánu Rucu Pichincha (4696 m), na který vzápětí vylezeme. S lehkým bolehlavem scházíme po svých k lanovce.
Další den míříme busem k velkému jezeru Quilotoa (4000 m), kde přespíme. Ráno se projdeme okolo jezera a míříme busem do vesničky Chaupi, kde má náš průvodce základnu. Zde trávíme několik příjemných dní s jeho rodinou a večerů s kytarou. Odtud také vyrážíme na další výstup na severní vrchol sopky Ilinizas (5126 m). Auto nás vysazuje ve 4000 m a za úplného azura doputujeme k horské chatě ve výšce 4700 m. Večer nás zde překvapí správce chaty mísami popkornu! Za svítání vyrážíme cestou po skaliskách až na vrchol. Poté následuje cesta k chatě a zpět na parkoviště.
Po denním odpočinku na základně přichází čas odjet směr Chimborazo. S nervozitou vystupujeme na parkovišti (4850 m) a vyrážíme do výškového kempu (5300 m). Zde si dáváme dobrou večeři a uleháme se západem Slunce do spacáků. Už tak si připadáme v nebi a při pomyšlení, že půjdeme ještě o 900 m, výše nemůžeme usnout. Ve 23:00 nás průvodce Sergio budí slovy ,,Vamos a la playa“. Dáváme snídani, nasazujeme mačky a společně na jednom laně v 0:10 vyrážíme. Noc je tichá a chladná, jdeme v klidu po sněhu za pomalou skupinkou starších Němců. Zhruba v 5500 m začíná 45° stoupání a Sergio volí skoro přímou trasu a nasazuje tempo. Je to borec. Já mezitím zjišťuju, že moje fyzička není úplně ideální a ve výšce 5700 m jsem uvařen. Naštěstí nás hlava nebolí, aklimatizovali jsme se dobře. Trochu snížíme tempo, posilněni čokoškou a kolou stoupáme dál. Pokračujeme na 5800, 5900, 6000, 6100 až najednou, ani nevím jak, stojíme na předvrcholu ve výšce 6228 m. Před námi se tyčí hlavní vrchol a právě vycházející Slunce nám dodá energii jít dál, jít mu naproti. Nakonec s velkým nadšením vztyčujeme českou vlajku na hlavním vrcholu Chimboraza! Zde zjišťujeme, že ačkoliv jsme vyráželi z kempu poslední, tady jsme druzí v celkem dobrém čase 5:50. Po chvíli to otáčíme a po dalších 3 hodinách náročného sestupu dorážíme zpět do kempu, kde snídáme míchaná vajíčka. Vyčerpaní a s velkým respektem k hoře scházíme k parkovišti a míříme na základnu. Sergio si dává kafe a o půlnoci vyráží znova.
Ve zbylých dnech se ohříváme u oceánu, surfujeme a nad otevřenou Coronou hodnotíme náš výstup.
Tomáš Potštejnský