Druhým ročníkem pokračovala Choceňská lezecká liga – seriál závodů pro veřejnost. Letos se sestávala ze čtyř kol. Stejně jako vloni se konečné pořadí určovalo dle počtu zapnutých expresek či dosažení Topu. Cca každé 2 měsíce bylo k dispozici 5-6 nových cest, přičemž nejvíce, sedm, jich bylo postaveno v posledním kole. Do průběžného pořadí se promítaly různé výpadky v podobě nemocí a zranění, nicméně vzhledem k dlouhému průběhu soutěže se to pak tak nějak vykompenzovalo.
Ovšem těžko se dá hovořit o soutěži v pravém slova smyslu. Místo závodní rivality si lezci vzájemně radí, jak na daný lezecký problém a často je slyšet od „soupeřů“ hlasité povzbuzování a nakonec i potlesk, když nějaký rozklepaný chudák dosáhne kýženého Topu. Také samozřejmě nechybí ani patřičné hecování mezi některými lezci, bez toho by to nešlo. I toto pomáhá ke zvyšování lezecké úrovně, což si myslím, že je hlavním cílem Chollu, a to se povedlo na maximum. Každý si díky pravidelně nově stavěným cestám posouval laťku o kousek výš, i když se tomu ani věřit zpočátku nechtělo. Také je třeba napsat, že k hlavním stavěčům se občas přidali i další dobrovolníci na stavění, aby pak následně zjistili, že stavět cesty je pěkná dřina, zodpovědnost a nevděčnost, neboť kdo má pak poslouchat ty nářky a narážky od lezců, co zkouší jimi postavenou cestu přelézt… .
Tímto je tedy naprosto nutné ocenit a poděkovat organizátorům a zároveň hlavním stavěčům Marťasovi H., Šímovi a Lukášovi za skvělou organizaci a stavění hezkých cest po celou dobu trvání Chollu. Je nezbytné také dodat, že vzhledem k malému množství hodin vyčleněných školou pro lezení, bylo nutné stavět cesty, až když v hale nikdo nebyl, to znamená v tu nejméně příjemnou dobu: páteční a víkendové noci. A o to je víc potřeba ocenit úsilí hlavních i pomocných stavěčů.
Závěrečné vyhodnocení celé soutěže podle jednotlivých kategorií proběhlo v Baru 22. Účast na tomto zakončení byla velká. Ani volné židle už v hospodě nezbyly, takže bylo nutné se i o ně podělit a sednout si, kam se dalo. Kdo jednotlivé kategorie vyhrál, není až tak důležité. Myslím, že každý, kdo se zúčastnil, byl vítězem. Vítězem nad svou leností, častými nezdary a neúspěchy. A hlavní je, že jsme díky Chollu přes zimu neshnili a posílili, nebo aspoň udrželi stávající sílu na skalky, skály a hory v hlavní sezoně. A to se tam pak set sakra počítá!
Ahoj všem!
Romča