Rok se s rokem sešel a opět nastal čas vyvézt na skály členy dětského horolezeckého kroužku, který vedou členové HK Choceň pod záštitou vysokomýtského Mikáda. Letos jsme vyrazili na nedalekou Vysočinu, kam nás přilákala možnost lezení na Čtyřech palicích a Drátníku. Celkem patnáct dětí ve věku od deseti do patnácti let a devět dospělých bylo ubytováno v chatkách u penzionu Poslední Míle na Milovech.

Celý víkend byl zahalen hrozbou deště a bouřek. Liják i blesky a hromy nás sice potkaly, ale i tak jsme z víkendu vytěžili, co se dalo. Páteční program ještě nebyl v duchu lezení, zato jsme si však stihli zahrát spoustu her, vykoupat se v Milovském rybníce i opéct buřty při večerním táboráku. Sobota pak byla naplno zasvěcená lezeckému sportu. Po brzké ranní rozcvičce, jejíž součástí byl i výběh do okolí, a vydatné snídani se už před devátou hodinou celá skupina pěšky vydala na Čtyři palice. Tam si díky rozmanitosti cest, které skalní útvar nabízí, přišli na své jak děti, které se se skálou setkaly poprvé, tak i ti ostřílenější lezci a lezkyně. Spousta dětí dolezla až na vrchol, kde jim odměnou za jejich úsilí byl krásný výhled do kraje. Někteří si dokonce poprvé v životě vyzkoušeli opravdové slanění ze skály. Ani po návratu na ubytování jsme nelenili. Opět se hrály hry a kdo chtěl, měl možnost se stejně jako předešlý den vykoupat v rybníku. Večerní průtrž mračen nás zahnala do jídelny uvnitř penzionu, kde proběhlo školení zdravovědy, které poskytl předseda našeho klubu Kuba. Děti se naučily, jak poznat, zda potřebuje člověk pomoc, jak komunikovat se záchrannou službou nebo jak uvést osobu do stabilizované polohy.

V neděli jsme i přes nejistou předpověď vyrazili na Drátník. Sotva jsme tam došli, začala se stahovat bouřková mračna. Situace nevypadala moc příznivě, ale ani vyloženě děsivě, rozhodli jsme se proto posečkat, jak se to vyvrbí. Nepustili jsme se raději do lezení, ale při zemi se dětem rozděleným na dvě party dostalo instruktáže o tom, jak slaňovat s prusíkem a zakládat vlastní jištění. Bohužel to netrvalo dlouho a skutečně přišel déšť. Ten nás zahnal zpět do kempu, kde se, jen co jsme se schovali pod střechu, proměnil v pořádný liják. Víkendové soustředění tak bylo vlivem počasí ukončeno dříve, než jsme plánovali, i tak ale můžeme říci, že jsme toho stihli dost a s průběhem celé akce jsme byli všichni spokojeni. Za finanční podporu děkujeme Českému horolezeckému svazu, Mikádu, Městu Choceň a Pardubickému kraji.

S podporou: