Dne 8. 6. 2019
proběhlo 3. kolo seriálu závodů Monkey Cup v České Třebové. Muselo se vstávat
brzo, protože vlak odjížděl už v 7:32. Po úspěšném nastoupení do vlaku nás čekala
cesta vlakem, kde nebyla Wi-Fi. Poté jsme dorazili na místo a zde nastal
problém, protože nikdo s jistotou nemohl říct, kde to přesně je. Naštěstí má
většina lidí v mobilu zabudovanou GPS, takže jsme podle GPS dorazili na místo. Zde
nastal další problém, protože jsme nevěděli, kudy vstoupit do areálu. Po deseti
minutách kroužení kolem se nám naštěstí podařilo najít vchod, takže jsme
nemuseli přelézat plot, což byl jeden z nápadů, kdybychom vchod nenalezli. Při
registraci jsme dostali jablko a odznáček (který jsem naštěstí nerozsedl). Už
od rána byla zima, takže se slabou mikinou se mi to nelíbilo a doufal jsem, že
co nejdříve se začne závodit. Čekaly nás dva bouldry, dvě cesty na obtížnost a
jedna rychlost. Kategorie U13 šla první na bouldry, které byly uvnitř, takže
jsem naštěstí neumrzl. Nemohu s přesností odhadnout, co se dělo venku. Když
jsme opustili bouldry, už bylo tepleji, takže jsem se rozhodl odložit mikinu, ale
vzápětí jsem si ji zase oblékl, protože přišel studený vítr. Poté jsme lezli
cestu, které jsem se (neoprávněně) bál. Podařilo se mi tedy trochu vyrovnat
debakl z bouldrů. Když jsem se rozhodl se najíst, byla už 1 hodina odpoledne
(opět jsem zásoboval celý oddíl) a mohl jsem si dovolit i sušenku, která
obsahovala cukr. Následovala rychlost a pak poslední cesta. Když jsem dolezl,
šel jsem se podívat na bouldr. Asi po 20 minutách jsem se dozvěděl, že budu lézt
superfinále o 3. místo. Tato událost mě rozhodila, protože jsem si myslel, že
už nic lézt nebudu. Musel jsem si opět navléci sedák a lezečky, což prodloužilo
závod o další půlhodinu. Superfinále jsem úspěšně vyhrál, takže nás čekalo
vyhlášení výsledků. Bylo už 5 hodin, takže vlak ve čtvrt na 6 bychom vážně
nestihli. Po vyhlášení výsledků jsme museli řešit problém, jak se dostat domů. Naštěstí
se našli dobří lidé v podobě Davidovy mamky a Honzových rodičů, kteří byli tak
laskaví, že nás zavezli do Chocně. Zde nastal už poslední problém dnešního dne,
a to zavolat mamce, aby si pro mě přijela do Chocně. Telefon však zvedla moje
sestra Tereza, která se mě zeptala, kde jsem. Odvětil jsem, že v Chocni. Následně
mi sestra prozradila, že jsem magor, protože jsem měl zavolat dříve. Rozumně
jsem protiargumentoval tím, že mobil byl na dně batohu v kufru. Poté jsem se
dozvěděl, že moje sestra na mě nemá nervy. Po cca 20 minutách, kdy jsem hledal
free Wi-Fi, si pro mě přijela moje druhá sestra. Konečně jsem se dostal domů.
Čenda
Na to, jak naši závodníci dopadli, se můžete podívat zde.