Ádr 2019

Stalo se již tradicí, že skalní lezení začínáme na chatě choceňských železničářů v Adršpachu. Letošní termín jsme posunuli až na 16. června. Toto rozhodnutí se ukázalo jako správné, protože celý týden bylo krásně teplo, zapršelo až ve čtvrtek odpoledne a v noci. Když na pískovci prší, nesmí se lézt, to nás ale nemohlo zaskočit. Vytáhli jsme kola a rozjeli se na Ostaš, na výlet do Polska nebo jen na projížďku terénem. Někteří účastníci pobývali v Ádru už od neděle, někteří přijeli později. U celotýdenních lezců byla už koncem týdne znát únava, přece jenom lezení dá zabrat. Celkem se této povedené akce zúčastnilo 35 lezců. Díky patří Miloši Netušilovi, který nám tento pobyt zajistil a už na příští rok zamluvil stejný termín. Za rok na chatě v Ádru na viděnou.

Romana

Májový Mont Blanc na skialpech

Mont Blanc je známá a velmi často navštěvovaná hora savojských Alp škrábající se do výšky 4 809 m n.m. Jelikož nás zástupy výletníků čekajících na selfie na vrcholku hory nelákají, rozhodli jsme se s Foggym a Robáskem vydat se na Mt. Blanc v zimním období, a tedy na skialpech. No, o zimní období se z pohledu kalendářního nejednalo, jelikož jsme vyrazili na začátku května, abychom výstupem oslavili ukončení 2. světové války v Evropě. Že zima už skončila, jsme začali pochybovat hned po příjezdu do údolí, ve kterém leží městečko Chamonix, protože přes noc napadlo asi třicet čísel – letní pneumatiky nebyly nejlepší volbou.

Continue reading „Májový Mont Blanc na skialpech“

Orlický Monkey Cup v České Třebové

Dne 8. 6. 2019 proběhlo 3. kolo seriálu závodů Monkey Cup v České Třebové. Muselo se vstávat brzo, protože vlak odjížděl už v 7:32. Po úspěšném nastoupení do vlaku nás čekala cesta vlakem, kde nebyla Wi-Fi. Poté jsme dorazili na místo a zde nastal problém, protože nikdo s jistotou nemohl říct, kde to přesně je. Naštěstí má většina lidí v mobilu zabudovanou GPS, takže jsme podle GPS dorazili na místo. Zde nastal další problém, protože jsme nevěděli, kudy vstoupit do areálu. Po deseti minutách kroužení kolem se nám naštěstí podařilo najít vchod, takže jsme nemuseli přelézat plot, což byl jeden z nápadů, kdybychom vchod nenalezli. Při registraci jsme dostali jablko a odznáček (který jsem naštěstí nerozsedl). Už od rána byla zima, takže se slabou mikinou se mi to nelíbilo a doufal jsem, že co nejdříve se začne závodit. Čekaly nás dva bouldry, dvě cesty na obtížnost a jedna rychlost. Kategorie U13 šla první na bouldry, které byly uvnitř, takže jsem naštěstí neumrzl. Nemohu s přesností odhadnout, co se dělo venku. Když jsme opustili bouldry, už bylo tepleji, takže jsem se rozhodl odložit mikinu, ale vzápětí jsem si ji zase oblékl, protože přišel studený vítr. Poté jsme lezli cestu, které jsem se (neoprávněně) bál. Podařilo se mi tedy trochu vyrovnat debakl z bouldrů. Když jsem se rozhodl se najíst, byla už 1 hodina odpoledne (opět jsem zásoboval celý oddíl) a mohl jsem si dovolit i sušenku, která obsahovala cukr. Následovala rychlost a pak poslední cesta. Když jsem dolezl, šel jsem se podívat na bouldr. Asi po 20 minutách jsem se dozvěděl, že budu lézt superfinále o 3. místo. Tato událost mě rozhodila, protože jsem si myslel, že už nic lézt nebudu. Musel jsem si opět navléci sedák a lezečky, což prodloužilo závod o další půlhodinu. Superfinále jsem úspěšně vyhrál, takže nás čekalo vyhlášení výsledků. Bylo už 5 hodin, takže vlak ve čtvrt na 6 bychom vážně nestihli. Po vyhlášení výsledků jsme museli řešit problém, jak se dostat domů. Naštěstí se našli dobří lidé v podobě Davidovy mamky a Honzových rodičů, kteří byli tak laskaví, že nás zavezli do Chocně. Zde nastal už poslední problém dnešního dne, a to zavolat mamce, aby si pro mě přijela do Chocně. Telefon však zvedla moje sestra Tereza, která se mě zeptala, kde jsem. Odvětil jsem, že v Chocni. Následně mi sestra prozradila, že jsem magor, protože jsem měl zavolat dříve. Rozumně jsem protiargumentoval tím, že mobil byl na dně batohu v kufru. Poté jsem se dozvěděl, že moje sestra na mě nemá nervy. Po cca 20 minutách, kdy jsem hledal free Wi-Fi, si pro mě přijela moje druhá sestra. Konečně jsem se dostal domů.

Čenda

Na to, jak naši závodníci dopadli, se můžete podívat zde.

CHOLL – ohlédnutí za 3. ročníkem

Dne 11.6.2019 proběhlo v Baru 22 zakončení 3. ročníku Chollu. Letos obsahoval čtyři kola, přičemž každé kolo mělo 6-7 cest, které byly stavěny a laděny místními stavěči. Cesty to byly pěkné a je dobré, že nám dorůstá několik dalších stavěčů, kteří získávají zkušenosti a cit pro tuto občas nevděčnou funkci, neboť po otevření nového kola stavěči většinou musí poslouchat nářky lezců, cože to je zase čuňárnu, že to nejde přelízt a kdože tuhle vopičárnu stavěl… a přitom se dotyčný stavěč tak snažil, aby se jeho cesta líbila všem. Ach jo.
No a nářky trvají pár dnů, než lezoucí borci potrénují a získají patřičný grif a trochu síly navíc.  No a to je právě to, co je na Chollu super. Nemusí se hoblovat celoročně několik cest pořád dokola a díky obnovování cest se získává další síla a zkušenosti, což se hodí na skalách a určitě našim mlaďákům i na závodech.
Takže organizátorům a stavěčům patří velký a obrovský dík. Nemnoha borcům, kteří se umístili na bedně, patří gratulace a potlesk. A všem ostatním, kteří se zúčastnili všech kol, patří uznání a pochvala, jak se s nástrahami 3. ročníku Chollu porvali.
Mějte hezké léto a ať Vám síla a zkušenosti získané v Chollu pomůžou dostat se na vysněné skalky, skály, kopce a poctivé topy až k řetězům někde nahoře.

Ahoj všem. Romča Romíček.